Úvod > Havlíčkobrodsko > Historie hornictví

Historie hornictví na Havlíčkobrodsku

Zajímá Vás hornická tradice Havlíčkobrodska? Pokud ano, přečtěte si tento přehled historických událostí. Určitě se dozvíte spoustu zajímavých informací.

Na Havlíčkobrodsku byl nejvýznamnější hornickou oblastí havlíčkobrodský rudní revír s výskytem žilných hydrotermálních ložisek polymetalických rud se stříbrem. Počátek jejich těžby lze na základě dochovaných písemných zpráv a archeologických nálezů datovat přibližně do poloviny 13. století, tedy do počátků velké středověké kolonizace Českomoravské vrchoviny.

Také na Brodsku, které tehdy bylo součástí rozsáhlé pozemkové državy Smila z Lichtenburka, se usazovali převážně německy mluvící kolonisté. V prvé řadě to byl početný hornický lid, který v místech, kde nejbohatší ložiska stříbrné rudy vystupovala k povrchu, založil hornická sídliště, na nichž probíhala těžba, úprava a hutnění rudy. Nejznámější z těchto rušných hornických středisek, žijících až do vytěžení dostupných rudních zásob, byly Mittelberg (u Brodu) a Buchberg a Herliwinberg (u Přibyslavi).

V oblasti havlíčkobrodského rudního revíru existovaly již na počátku druhé poloviny 13. století 4 hornické obvody s báňskými městy Brod, Přibyslav, Šlapanov a Bělá (dnes Česká Bělá), která vznikla z původních slovanských osad. Správním střediskem celého brodského hornického distriktu byl Brod, o jehož významu svědčí vyobrazení hornických nástrojů v tehdejším znaku města a takzvané Brodské privilegium - listina s potvrzením městských a horních práv z r. 1278. Brod byl také jedním z měst českého království, kde ve druhé polovině 13. století razili stříbrné mince (brakteáty).

Hornická konjunktura na Brodsku skončila ještě před koncem 13. století a postupný úpadek dolování byl dovršen asi v polovině 14. století. Zájem horníků a investorů se obrátil ke Kutné Hoře. Vrcholně středověké hornictví po sobě zanechalo dodnes viditelné zásahy do krajiny - propadliny a haldy hlušiny v místech šachet, strusku v údolích řek a potoků, stopy po vodních dílech. Po získávání zlata z náplavů některých potoků se ojediněle dochovaly rýžovnické haldy (sejpy). Velkou spotřebou palivového a stavebního dřeva byla krajina zbavena původního lesního porostu. Hornictví nepřímo přispělo k založení mnoha nových vesnic, k rozšíření výměry obdělávané půdy a sítě cest, k dalšímu uplatnění vodního kola a poznatků ze stavby vodních děl. Velká spotřeba železa v hornictví podnítila těžbu povrchových ložisek železné rudy a založila rozvoj kovářství a železářství.

Podruhé se havlíčkobrodský rudní revír stal předmětem hornického zájmu v raném novověku, tj. v 16. a v první polovině 17. století. Tehdejší dobývání stříbra však již nedosáhlo středověké intenzity. Výjimkou byly „hory přibyslavské“, na katastru dnešní obce Stříbrné Hory, kde hornictví podporoval zejména pan Zachariáš z Hradce, majitel polensko-přibyslavského panství ve 2. polovině 16. století. Stříbrná ruda byla získávána i na dalších místech s rudními výskyty, například u Pavlova (u Herálce), a také mimo území havlíčkobrodského rudního revíru - na Světelsku („hory vrbické") a Ledečsku.

V 18. a 19. století vyzněla řada pokusů o obnovu dolování stříbrné rudy na Německobrodsku naprázdno.

Autor: Mgr. Pavel Rous

Partnerské weby