Vzpomínka na hrůzné události 6. 5. 1945

Dne 6. 5. 1945 spatřili mnozí obyvatelé obce Věž přijíždět německé nákladní auto, které zabočilo k Bezděkovu do lesa zvaného Hurtův. Po nějaké době se ozvaly dva hromadné a přes dvacet osamocených výstřelů a vůz z místa odjel zpět do Německého Brodu. Ne všichni tomu věnovali pozornost. Mysleli si, že Němci stříleli po divoké zvěři. O den později v poledne však na okraji Hurtova háje nalezl Jaroslav Bárta z Věže dva mělké hroby a v nich celkem sedm těl. Těla byla lidmi vyzvednuta a přenesena hlouběji do lesa, kde byla upravená ohrada, a poté do márnice v obci Skála. Po ohledání lékař konstatoval, že byli surově zbiti a zastřeleni. Před smrtí si museli vykopat hroby (lopatami či vlastníma rukama), do nichž je Němci po popravě vhodili a zasypali. Identifikace těl ukázala, že šlo o Čechy z Německého Brodu a Chotěboře vězněné na brodském gymnáziu.


Německobrodští se po této právě oprávněně začali strachovat. Všeobecně se vědělo, že zajatců z 5. 5. měli příslušníci SS v budově školy více a nebylo o nich od té doby zpráv. Až díky různým zkazkám a pátrání byly 12. 5. nalezeny další dva čerstvé hroby za areálem Zemského ústavu pro choromyslné (ke konci války přeměněného na SS lazaret), v tzv. Lázničkově stráni. Na vykopání se podílelo třináct německých důstojníků, kteří posloužili zároveň jako svědci události. Těla přenesli do márnice ústavu, kde byla svlečena a umyta od hlíny. Dne 14. 5. mrtvé po jednom prohlédl lékař a jen z vnějších znaků jasně poznal příčiny smrti. Osoby byly mučeny (rozdrcené kosti na rukou a na obličeji) a zastřeleny, mnohé také zohaveny k nepoznání.
Nešlo pouze o brodské občany, z Brodu byli vlastně jen tři z celkových osmi. Většina pocházela z okolních vsí (Kojetín, Lučice a Lipnice) a jeden dokonce z Frýdku-Místku.


Otázkou stále zůstává, co Němce k tak děsivému skutku vedlo. Mohlo jít o mstu, ale také o vyvrcholení nervozity posledních dnů války. Nikdo také neví, co se v budově gymnázia při výsleších a mučení doopravdy dělo. Jisté však je, že se tento zločin stal jedním z podkladů obžaloby nacismu v Norimberském procesu v letech 1945–1946.