Historie sklářství na Havlíčkobrodsku

Havlíčkobrodsko má slavnou tradici ve sklářství. Přečtěte si krátký přehled historie sklářství v našem regionu.

Na slávě českého sklářství 18. a 19. století se podílelo téměř třicet skláren na území Havlíčkobrodska. Zakládali je skelmistři ze slavných sklářských rodů Adlerů, Čapků, Eisnerů a například Kavalierů. První etapa rozkvětu tamějších skláren se datuje do první poloviny 18. století, kdy je známo přes deset skláren. Před rokem 1700 se zatím existence nějaké hutě neprokázala. Podobu zdejších prvních hutí neznáme. Charakteristické pro ně však byly dřevěné stavby, jak svědčí vzácný náčrt sklárny z Dobré Vody z roku 1753. Průměrnou výrobní kapacitu tvořilo 8-10 pánví, čemuž odpovídal dvaceti až třiceti členný personál mistrů, tovaryšů, učňů a pomocníků. Vyrábělo se barokní sklo čiré i neodbarvené – nazelenalé, které se nazývalo „lesní“. Poměrně vzácně se sklovina barvila modře, zeleně nebo červeně. Nejběžnějšími prodávanými tvary byly poháry, číše, číšky, láhve, lahvičky. Například druhá benetická sklárna vyráběla hlavně nápojové soupravy určené pro vývoz. Z Hoglovy huti pochází dokument o zdejší výrobě pivních a vinných sklenic.

Druhé zakladatelské období skláren spadá do konce 18. století. Loukovská huť u Melechova vyráběla sklo pro Holandsko. Donedávna činná sklárna v Tasicích z roku 1796 vyráběla prvotřídní křídové sklo všeho druhu dodávané k dalšímu zpracování do severních Čech. Prosperitu podniku i v ekonomicky obtížných časech ilustruje zpráva, podle níž na podzim roku 1810 bylo na huti stále přítomno pět až šest obchodníků, kteří čekali čtyři i více týdnů na objednané zboží. Mezi tasickými výrobky jsou roku 1844 uvedeny mimo jiné i lustry exportované do Indie. Nejvýraznější období tamějšího sklářství bylo mezi roky 1820 až 1860. Sklárny vyráběly vedle běžného užitkového zboží sklo pozdně empírových tvarů a výzdoby, sklo zdobené broušením a řezáním, bohatě tvarované sklo biedermeieru a druhého rokoka. Uplatňovaly se nové techniky – vrstvení, lazurování a barvení skloviny. Ve sklárnách vznikaly brusírny a malírny výrobků, polotovary dutého skla se vyvážely do severních Čech k další rafinaci a následnému exportu.

Nejproslulejší ze skláren horního a dolního Posázaví, kterým tehdejší obchodníci říkali „české hutě“, byla Dobrá Voda, z níž se zachoval skelmistrovský dům, označovaný jako zámeček. V počátcích vyráběla okenní a zrcadlové sklo. V pořadí druhá chraňbožská sklárna u Dobrnic dodávala v polovině 30. let 19. století svoje výrobky až do Holandska, Hamburku a Ameriky. Ročně produkovala na milion a čtvrt skel různých druhů. V huti sv. Eduarda v Úsobí, postavené v r.1831, vyráběli vývozní sklo pro obchodní domy v Livorně, Florencii, Sieně ,Comoře, Miláně,Veracruzu a Limě. Se sklárnou je spojen vynález skloleptového tisku německobrodským tiskařem Riedlem, patentovaný v r. 1858.

Po určité stagnaci ve sklářství nastala konjunktura v polovině dvacátých let 20. století. V okrese byla největší sklářská výroba v Úsobí, kde byl velká brusírna. Vzhledem k obrovskému zájmu o křišťálové sklo se majitelé spojili s německou sklárnou v Košťanech. Sklárna spolupracovala i s hutěmi v Antonínodole, Horním Bradle a Růženíně a vypomáhaly jí i malé okolní brusírny ve Věži a Lípě. V roce 1945 byla brusírna začleněna do nově vzniklého komplexu n.p. Sklárny a brusírny Bohemia.

Zpět