Srpen 1968 v Havlíčkově Brodě

Dnes je tomu 55 let, kdy naši zemi napadla vojska Varšavské smlouvy, aby na popud Brežněvovy
ideologie zabránila přílišnému rozmachu demokratického smýšlení v Československu. Půlkulaté
tragické výročí je dobré si připomenout nejen jako historickou událost. Mnohé z tehdejšího dění si
s sebou nesou stále národy celé Evropy a tehdejšího Sovětského svazu. Leonid Brežněv nastoupil
k moci v roce 1965, hned na začátku nebylo pochyb, že začíná v sovětské éře nová epocha, která
měla příznaky Stalinova pojetí komunismu. Nesmlouvavost, dravost, kult osobnosti, potírání jiného
názoru, tvrdý kurz proti disidentům, proti jakémukoli nesouhlasu. Již v roce 1965 podepsal Brežněv
s Mongolskem smlouvu o spolupráci zahrnující možnost rozestavění svých vojsk na území Mongolska.
Byli skutečně českoslovenští představitelé překvapení, že se v našem případě nezachoval Brežněv
jinak? Byla jiná možnost, jak zmírnit důsledky politiky 50. let, hospodářskou a společenskou krizi, aniž
by k nám vpadla vojska Varšavské smlouvy?

Z pohledu tehdejšího rozestavění sil se zdá nemožná představa, že by se Československo mohlo bránit a ubránit svoji vlastní cestu. Druhou věcí je však drtivý nástup normalizace. Už v říjnu 1968 se hlasovalo o pobytu vojsk sovětského svazu na našem území v Národní shromáždění a pouze čtyři poslanci zvedli ruku proti. V Národním shromáždění nebyl přítomen ani Brežněv ani sovětská armáda. Proč tedy tak ponurý výsledek? Všudypřítomný tlak? Vědomí nemožnosti cokoli zvrátit? Pohodlnost? Blbost? Jednou z těch, která hlasovala proti, byla Gertruda Sekaninová Čakrtová pocházející z německobrodské židovské rodiny. Havlíčkobrodské muzeum chce její čin připomenout ve smutné výročí hlasování 16. října 2023 od 16.00 v otevřené diskusi v muzeu.